2. POSTNÍ NEDELE - 1. 3. 2026

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých." Mt 17, 1-9

IMPULZ NA MODLITBU

• Vejdu na místo, kde se budu modlit.
• Uvědomím si, že jsem tady a teď a pozvednu svou duši k Pánu. Kde vnímám Jeho přítomnost? Pokud blízko sebe nebo v sobě, něžně se k Němu obrátím svou plnou pozorností. Oslovím Jej jedním slovem: Pane, Ano, nebo Jsem tady. Pokud Jej nevnímám, pomodlím se krátce: Pane, vím, že jsi tady, vím, že na mě čekáš, vím, že ke mně přicházíš, i když Tě nyní nenacházím; a více se tím netrápím. Chvíli jen zůstanu.
• Poprosím Ducha Svatého o světlo v modlitbě.
• Pomalu si přečtu celý text evangelia.
• Poprosím (usilovně a případně i opakovaně) o milost, kterou potřebuji, jako například: Pane, prosím, uč mě vycházet ze sebe k Tvé větší slávě.
• Podruhé si pozorně přečtu pouze první větu: Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.
• Vzpomenu si, jak jsem naposledy vycházel/a ze dveří svého domova. Kam jsem měl/a namířeno? Jakou jsem měl/a náladu? Na co přesně jsem myslel/a? Zkusím si vybavit, jak jsem se v danou chvíli cítil/a. Nehodnotím, jen pozoruji.
• Představím si stejnou situaci v tuto chvíli. Vycházím ze dveří a uvědomím si, že mě Ježíš zve na vysokou horu. Jak se v tuto chvíli cítím? Jaká je moje první reakce? Nehodnotím, jen pozoruji. Nechám příběh plynout a přijímám, co přirozeně přichází.
• Jsme na cestě. Ježíš a já. Kam jdeme? Pozoruji cestu. Možná je to moje cesta do práce, možná je to cesta v horách, nebo úplně jinde. Vnímám své tělo. Jak se mi jde? Jde s námi i někdo další? Možná učedníci: Petr, Jakub a Jan; možná je s námi někdo z mých blízkých; možná někdo, koho znám jen povrchně.
• Cesta je dlouhá. Kdykoli mi zabloudí myšlenky, něžně zaměřím svou pozornost k Ježíši. Kde je? Co dělá? Jde přede mnou nebo se mnou? Toužím, aby na mě počkal? Chci, aby něco řekl? Nehodnotím, jen pozoruji.

• Možná už chci popohnat příběh na vrchol. Pokud si nejsme jistí, kam a proč jdeme, a kdy už budeme v cíli, zkusme se na to Ježíše zeptat. Jako se ptají děti rodičů: Kdy už tam budeme? Kam vlastně jdeme? A proč? Nechám Ježíše, aby mi odpověděl slovy evangelia: Abychom byli sami. Vnímám, co ve mně tato představa vyvolává.
• Když poznám, že jsme vyšli na vrchol hory, zastavím se. Na chvíli si vydechnu, rozhlédnu se, a obrátím opět svou plnou pozornost k Pánu. Oslovím Jej jedním slovem, například Pane, Ano, nebo Jsem tady.
• Vstoupím do druhé poloviny meditace. Pomalu a pozorně si přečtu zbývající verše evangelia (Mt 17, 2-9). Představuji si postupně celý příběh na vrcholu hory. Cokoli se děje, se může dít. Cokoli se neděje, se může nedít. Pokud mi utečou myšlenky, něžně a vytrvale nasměruji svou plnou pozornost k Ježíši.
• Když sestupujeme, uvědomím si, že na hoře Proměnění byl Ježíš prozářen svou Božskou slávou. Vrátím se ke světlu, které jsem na hoře vnímal/a. Za co cítím v tuto chvíli vděčnost? Mrzí mě něco? Povím o tom Ježíši.
• Zůstanu v modlitbě, dokud scházíme dolů.
• Na závěr modlitby se pomodlím třikrát pomalu: Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
• Po modlitbě se rozhlédnu a uvědomím si světlo kolem sebe.
• Poznamenám si důležité body.
• Pokud je to možné, vrátím se ke stejnému textu evangelia ještě jednou v mé příští meditaci.