23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 6. 9. 2026

Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." Mt 18, 15-20

IMPULS K MODLITBĚ

• Vstoupím do modlitby znamením kříže. Poprosím Ducha svatého o světlo do nadcházející modlitby.
• Uvědomím si své tělo a svou duši. Pokud mě něco bolí nebo trápí, představím si, že se na tuto bolest dívám spolu s Bohem. Bože, Ty o tom víš a může to tak být.
• Požádám Boha o milost, kterou právě potřebuji. Hovořím s Přítelem, tedy přirozeně a s úctou. Nebojím se být tím, kým jsem. Zároveň se zamýšlím nad slovy, která volím, a vnímám Toho, s kým hovořím.
• Nepřeskočím tuto část jen tím, že si vybavím v myšlenkách pocit nebo abstraktní prosbu. Pokud nevím, jakou milost právě potřebuji, o kterou se mám modlit, poprosím Ducha svatého o pomoc. Mohu se také pomodlit: Pane, dej mi prosím milost odvahy přijmout to, kým doopravdy jsem.
• Chvíli se ztiším. Pomalu si přečtu úryvek z evangelia, mohu i nahlas.
• Představím si Ježíše, který hovoří ke svým učedníkům. Rozhlédnu se po okolí. Možná jsem ve Svaté zemi, možná jsem ve svém městě, možná jsem někde jinde. Může to tak být. Uvědomím si, kdo je přítomný. Možná jsou zde učedníci, možná moji známí, možná někdo, s kým nemám dobrý vztah.
• Dívám se na Ježíše a opět si přečtu evangelium. Poslouchám Ježíše, jak hovoří přímo ke mně.
• Zůstanu s tím, co mě oslovuje, vyrušuje, co ve mně rezonuje.
• Nespěchám. Pokud jsem prozatím nenašel svou cestu v modlitbě, mohu zůstat s větou: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
• Poprosím Ježíše, aby mi tuto větu vysvětlil. Rabbuni, prosím, co tím myslíš?
• Obrátím pohled do sebe. Kde cítím pnutí, kde je něco zašmodrchané, svázané? Možná je to vztah. Možná je to fyzická bolest. Možná je to moje vlastnost. Možná je to něco, co si nedokážu odpustit. Nemusím řešit všechno najednou. Vyberu si jedno místo.
• Najdu odvahu a nepřestanu se na toto místo dívat. Uvědomím si, že se na to místo díváme společně s Bohem. Ví o tom. A to někdy stačí. Může to tak být.
• Když pocítím odvahu dotknout se toho zašmodrchaného, svázaného místa, obrátím se k Panně Marii. Mohu k ní uzel symbolicky pozvednout a požádat ji s důvěrou o pomoc.
• Pět, deset minut zůstanu v modlitbě v tichu. Poslouchám, vnímám sebe, vnímám Boha, jsem přítomný, ale nemusím vyžadovat nebo hledat odpověď. Můžu jen být.
• Na závěr modlitby poděkuji Pánu za dar společného času, pokloním se, a spolu se znamením kříže se pomodlím:
  Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.
• Poznamenám si plody modlitby a podle možnosti se k evangeliu ještě jednou vrátím večer nebo druhý den.